Hledat dárky se nevyplácí

Pamatuji si, jak jsem jednou hledala vánoční dárky. Opravdu se to stalo jen jednou. Když jsem totiž dárky objevila a prohlédla si je, bylo to parádní, na jejich rozbalování jsem se ale ani netěšila a o překvapení se už nedá vůbec mluvit. Navíc jsem ještě cítila pocit viny, protože jsem udělala něco, co se prostě nedělá. Navíc, a to bylo dovršení všeho, jsem objevila i prstýnek, po kterém jsem toužila. Myslím, že pod stromečkem to naši museli poznat, moje oči určitě tolik nezářily, jak asi oba očekávali.

Za zloději spadla klec

Když ráno přišla do práce, nestačila se divit. Místní podnikatelka si ve vteřině přehrála celý včerejší večer. Zamykala jsem, alarm jsem také spouštěla, nezapomněla jsme ani na zadní vchod…Nechápavě kroutila hlavou a vytáčela policii. Její obchod někdo vykradl. Zběžně očima prohlížela, co se vlastně ztratilo. Její pohled začal a vlastně i skončil na jedné vitríně, ve které byly vystaveny zásnzásnubní prsteny. Zmizelo jich kolem padesáti.